Virová hepatitida neboli infekční žloutenka je nakažlivé onemocnění způsobené viry napadajícími játra. Existuje několik druhů žloutenek, které se liší způsobem přenosu viru, průběhem, závažností i možnými následky onemocnění.

V České republice je nejrozšířenější žloutenka typu C.

Způsobuje ji virus hepatitidy C (HCV), který byl objeven teprve v roce 1989.¹ Nemocí u nás trpí až 50 000 lidí, přitom mnozí ani nevědí, že jsou nakaženi.²

Žloutenka typu C se přenáší nakaženou krví.

Virus HCV při ní napadá jaterní buňky, ve kterých se dále množí. Pokud není nemoc včas léčena, stává se chronickou. Postupně může dojít k cirhóze jater a následně k jaternímu selhání či nádoru jater. ³

Proti žloutence typu A a B se můžeš očkovat. Proti žloutence typu C ale žádné očkování neexistuje! Chránit se můžeš jedině obezřetností a vyhýbáním se rizikovému chování.

Infikovaná krev a krevní produkty

Až do objevení viru HCV v roce 1989 byla častým zdrojem nákazy krevní transfuze, protože se krev netestovala na přítomnost viru. Od roku 1992 se v České republice provádí kontrola krve, krevní plazmy a také dárců krve na přítomnost viru HCV.

Sdílení jehel a dalších nástrojů k užívání drog

Mezi skupiny nejvíce ohrožené žloutenkou typu C patří uživatelé drog, kteří si drogu aplikovali nebo stále aplikují nitrožilně a používají k tomu jednu společnou jehlu. Spolu s drogou tak putuje do těla i virus HCV. K přenosu HCV stačí i jediné použití infikované jehly.

Tetování, piercing a akupunktura

K přenosu viru žloutenky typu C může dojít i při použití nesterilních nástrojů při tetování, piercingu a akupunktuře.

Riskantní sexuální praktiky

Virus žloutenky typu C se může přenášet také pohlavním stykem, a to především u praktik, při nichž hrozí poranění kůže nebo sliznice.

Těhotenství a porod

Žloutenkou typu C může žena během porodu nakazit i své čerstvě narozené dítě.

Onemocnění žloutenkou typu C může dlouhou dobu probíhat bez příznaků nebo může být i zaměněno za jinou nemoc.

Pokud nemoc není léčena, může vést k rozvoji cirhózy, případně až k rakovině jater. Na infekci se obvykle přijde náhodou nebo až ve chvíli, kdy už jsou játra vážně poškozená a přestávají plnit svou funkci.